KOMINICTVÍ historie a součastnost

Když potkáte kominíka a sáhnete si na knoflík či ještě lépe přímo na kominíka, přinese vám to údajně štěstí. Jenže s příchodem nových vytápěcích technologií se poptávka po kominickém řemeslu snížila a potkat teď na ulici kominíka, obzvláště ve městě, je vzácnost. Přesto se ale kominíci dokázali přizpůsobit době a rozšířili svoje pracovní zaměření také na navrhování, výstavbu, revize a kolaudace spalinových cest nebo na měření spalin u malých zdrojů znečistění ovzduší a poradenská činnost. Díky větší šíři záběru se zájem o kominictví opět zvyšuje a počet kominíků pomalu a jistě stoupá. Navíc ekonomická recese tento obor takřka nezasáhla a jak potvrzují sami kominíci, práce mají pořád nad hlavu.

Kominictví má dlouhou historii

„Kominická živnost patřila v Čechách odedávna k privilegovaným. Již v roce 1748 používal pražský cech kulatou pečeť s obrazem patrona proti ohni sv. Floriana, kterého držel z každé strany kominík. Dekretem zemské vlády z roku 1821 byla vydána ustanovení o propůjčování kominické živnosti. Počet kominíků měl odpovídat potřebám obyvatelstva a policie měla za povinnost dbát, aby majitelé domů povolovali přístup za účelem čištění komínů," píše o historii kominictví na svých stránkách Společenstvo kominíků ČR.

Už v těchto stoletích se mezi lidmi šíří přesvědčení, že kominíci nosí štěstí. Traduje se, že tuto pověru „má na svědomí" Marie Terezie. Při své pravidelné procházce prý panovnice potkala kominíka, kterého se zeptala, zda již vyčistil komíny na zámku. Kominík odvětil, že již ano. Marie Terezie se však rozhodla všechno ověřit a přejela rukou kominíkův oděv. Poté, co jí ruka zůstala černá od sazí, údajně prohlásila: „Máš štěstí." Během několika staletí se tento příběh přetransformoval do rčení, že kominíci nosí štěstí.

Několik let po pádu komunistického režimu se však zdálo, že štěstí opustilo samotné kominíky. V souvislosti s přechodem na plynná paliva v osmdesátých a devadesátých letech počty kominíků klesaly a rovněž se na nich negativně podepsala novela živnostenského zákona z roku 2004, která zničila tehdejší kominické rajóny. Počet kominíků klesl až na zhruba 600 a zdálo se, že kominictví se zařadí do seznamu ohrožených druhů řemesel. Jenže kominíci se vzepřeli osudu, rozšířili svůj pracovní záběr a díky tomu tak zastavili propad zájmu o jejich profesi.

Pouhým vymetáním komínů by se v současné době asi jen těžko uživili. Činnost kominíka už tak netvoří pouze čistění a údržba spalinových cest, ale také jejich navrhování, výstavba nebo montáž. Kominíci také dělají revize, kolaudace, měření spalin u malých zdrojů znečistění ovzduší a poradenská činnost. Věnují se i vložkování komínů a na část své práce využívají moderních zařízení včetně například průmyslových kamer a počítačů.